Jdi na obsah Jdi na menu
 


JAK TO VŠECHNO ZAČALO... 

Jak to všechno začalo? Datuje se to od roku 2006.. Konecm srpna nám zemřel 12letý NO bez PP Nero... rodiče chtěli znovu ovčouna já ovšem NE! Jelikož mě kdysi ovčák pokousal měla jsem z nich velký respekt a mou náklonost rozhodně neměli... a tak jsem si stála za svým, chci malého pejska nejlépe jorkšírka... jenže to rodiče zamítly... a tak se jelo v září pro chlupatou kuličku NO... ovšem abych měla radost? ani omylem.. v duchu jsem si říkala kéž by už žádné štěně neměli nechci nějakýho ovčáka!!! Jenže ve chvíly když jsem ty krásné už jen 2 kuličky uviděla bylo mi jasné že to bude můj miláček.. a taky že ano.. Domů jsme si přivezly pejska s honosným jménem Aramis Great Lady..ale u tohoto jména jsme nezůstali a říká se mu odmalička Dasty..  Jak jsem psala tak se taky stalo. Byli jsme během dne nerozlučná dvojka já milovala jeho a on mě všude spolu! V cca 6 měsících začala etapa výcviku. Začali jsme navštěvovat ZKO PODĚBRADY. Žeby se nám dařilo to se říct určitě nedá.. Dasty byl a je velký agresář na psi a mě bylo v tu dobu 13let... Mockrát jsem odcházela ze cvičáku s pláčem, se zoufalstvým, s pocitem končim s výcvikem to nezvládnu. Ale vždycky se našel někdo kdo mě podpořil. Nějak se chuť cvičit zvrtla v nás obou natolik že jsem začali uavžovat o závodech, zkoušák atd... Jenže... v 7 měsících se Dastymu zjistila DKK 4/4... konec s výcvikem? Ne! Jednou mi jeden člověk řekl: jestli chceš aby ten pes byl štastný cvič s ním dál! On miluje pocit učení tak mu tu radost dopřej! Poslechla jsem a s Dastym i přez nějaké útlumy v přkážkách atd... které už v současné době vůbec neděláme... semtam zajedeme na obranu  ovšem poslušnost a stopu si cvičíme pořád ikdyž jen pro radost  

Jenže jsem chtěla cvičit víc víc a víc...a tak jsem jednoho dne oznámila rodičům, že bych si hrozěn chtěla pořídit druhého psa německého ovčáka. V první chvíli rodiče nesouhlasili. Jenže časem a pár domluvami pochopili že s Dastym to vážně nepůjde cvičit natvdro dál... A tak mi štěně povolili jenže až o prázdninách 08 a já měla vybranou chs Denbrix kde už byla Xarah i Brixie nakrytá co teď? Začalo přemlouvání prošení, slibování všechno možné... Po pár dnech rodiče povolili...a tak rychlostí blesku letěl e-mail panu Pevnému ohledně štěnátek atd... No a začalo další rozhodování.. já si přála tmavě vlkošedého psa.. jenže mi všichni radili vezmi si toho světlého.. i já sama viděla že je živější komunikativnější... a když ke mě přiběhl olíznul mě bylo rozhodnuto...Berry Denbrix bude ten světlejší pejsek..  čas uplynul jako voda a v kalendáři se konečně oběvil 27.1.2008 a já si mohla vyrazit pro svého vysněného druhého vlkošeďáčka  Táááák a jak čas plyne roste z Berrčího pořádný kus pesana..  Miluje obrany zaně by i dýchal.. Doufám že toho máme hodně před sebou a bude se nám dařit ale nebudem předbýhat to všechno se uvidí  Se závody.. tak ětch jsem zatím mco nesjezdila... s Dastíčkem jsme byli pouze na čtyřek..(2x ZZO a 2x ZM) z toho ale už jedno 1.místo máme     Jestli je něco co mě mrzí nejvíc? ANO je! a to to že s Dastym se nemužeme věnovat výcviku naplno.. protože to je prostě PAN pes.. .  Ten první a dokonalý...  A nakonec? Dřív mi byli němečtí ovčáci vysoce nesimpatyčtí...teď? Neznám lepší a věrnější plemeno nežli jsou oni  Prostě navždycky budou jedničky ty vlkošedý pesani s ďáblem v těle..  Za nedlouho se nám otevře ještě jedna kapitola, ale o té se zatím nebudu rozepisovat, musíte si počkat